Z LYŽÍ DO GALERIE
PŘIJALI JSME POZVÁNÍ DO KRÁSNÉHO ZIMNÍHO APARTMÁ VE ŠPINDLEROVĚ MLÝNĚ, KTERÉ UKAZUJE, ŽE OHŘÁT SE VE STYLOVĚ ZAŘÍZENÉM PROSTŘEDÍ PO NÁROČNÉM DNI NA SVAZÍCH MÁ SVOJE KOUZLO.
Denisa Hřičiščová, Beze slov, 2006, digitální. tisk na hliníku, 91 x 220 cm.
Marek Kvetán, The Possibilities of Automatic Corrections, 2013, kombinovaná. technika, 120 x 110 x 60 cm.
Jiří. Černický, Vyvolaní, 2014, kombinovaná. technika, 2 x 220 x 155 cm.
Viktor Frešo, Chandelier Box, 2013, kombinovaná. technika, 65 x 55 x 55 cm.
Kdo by čekal současné české umění od těch nejlepších mladých tvůrců v zimním apartmá ve Špindlerově Mlýně? I když jde o díla kontroverzních a divokých umělců, výsledným dojmem je uklidňující a útulný interiér s tajemným sexy nádechem. Marek Kvetán svého trofejového jelena na zdi doplnil fotbalovým míčem. Byli jsme zvyklí na jeho starší práce, kde vycpaní jeleni nebo mufloni obvykle poraženě kloní hlavy v autorově satiře na maskulinní přístup v našich životech, jako kritiku na přílišnou orientaci na úspěch, výsledek. Kdo chce, také v tom může vidět originálně pojatý syndrom vyhoření. Tento jelen je ze stejného období, ale liší se. Je to
vítěz. Sám trofej s vlastní trofejí na paroží. Dostatečně absurdní, ale v krkonošských horách na domácím hřišti.
Objekt nazvaný Box s lustrem na kolečkách je ještě propracovanější absurdita. Proč visí, když stojí na zemi? Proč má kolečka, když je pevně přichycený nejsilnějším možným řetězem ke stropu? Proč je na zemi, když má být nahoře na stropě? Svítí vůbec? Povahou objektů Viktora Freša je klást otázky a nenacházet odpovědi.
Pokud se během toho i usmějete, tak výborně, autor konceptuálních soch je spokojený.
Ale pojďme dál. Potkáváme dívku v bílém, která romanticky levituje na černobílé autoportrétní fotografii mladé autorky Denisy Hřičiščové. Ta hledala v rámci své série Erotic Antic ideálního muže, partnera,
a nakonec ho našla v neživé soše antického hrdiny Diskobola. Tady nebylo co slavit, snad jen poměrně bolestné zjištění na dnešním sociálním trhu vztahů... Oči utkví i na díle Vyvolaní od Jiřího Černického, který v tomto případě pracoval s malou fotografií tureckého bazaru, vytipoval z ní různé fragmenty a ty pak ve svém velkolepém bělostném diptychu vypíchl a emailem znázornil. Vznikla jakási mapa „duchů“ z bývalých věcí, která v sobě nese otisk bývalých příběhů. Jen pozorný divák uvidí malou fotografii pod
oknem, která celý příběh vlastně přivádí, nastavuje kontext, zpochybňuje realitu a také nám dovoluje snít. Hlavy od Krištofa Kintery, které visí nad postelemi, mohli návštěvníci vidět na jeho důležité výstavě Nervous Trees loni v Rudolfinu, kde byly adjustované v pomyslném pracovním prostředí autorova ateliéru. Sám autor 3D objekty instalované na papíře považuje za „kresby“, protože sám jako sochař skicuje právě takhle.
O povaze vztahu dívky v latexové kukle a divokých vlků se lze jenom dohadovat. Budí dojem různých fází vztahových experimentů, „sugar daddy“ záležitostí a všeho, co dnes mladá dívka ve svém životě řeší. Nevím proč, z nějakého důvodu se ale více bojíme o vlky než o dívku. V tomto raném díle talentované autorky Kataríny Janečkové nelze nevidět ten elegantní feminismus a ženskou sílu. Posledním kusem, který tu stojí za zmínku, je Facka, tedy asi nejvíce kontroverzní dílo Viktora Freša. Na fotografii je krásná mladá dívka s dlouhými havraními vlasy a s tváří červenou od políčku, který jí způsobil sám autor. Hned po facce model
odfotil. Frešo si kvůli tomuto zvláštnímu konceptu vyslechl svoje. Ale často byl pochopen úplně naopak. Coby autor chtěl tímto velmi feministickým dílem odsoudil násilí na ženách, protože ukázal na stále ještě nerovné postavení ženy, a také šokujícím, ale výstižným způsobem oslavil zranitelnost, jemnost a něhu, to vše, co by se nemělo z ženské podstaty vytratit. Není divu, že majitelka apartmá Facku s podtónem stejně černého humoru umístila právě do kuchyně.
Katar.na Janečková, 1988, Wolfpack, 2010, akryl na plátně, 61 x 70 7/8 in. 155 x 180 cm.
Krištof Kintera, Hlava, 2016, kombinovaná technika, bílé plexisklo, rám, 100 x 70 cm.
Krištof Kintera, Hlava, 2016, kombinovaná technika, bílé. plexisklo, rám, 100 x 70 cm.
Viktor Frešo Work with model (Facka), 2008 print na hliníku, 120 X 100 cm.