Adam Štech

Adam Štech se pohybuje po hraně mezi distancí a fascinací. Systematická exploatace historického malířství u něj nevychází z potřeby dekonstrukce, ale z jakési frankensteinovské touhy po (re)konstrukci jeho těla. Štech nejspíše chce obstát v očích předchůdců (přesněji před vlastním vědomím o jejich mistrovství), nemůže však jednoduše malovat jako oni. Zřetelné švy na jeho obrazech, z procesuálního hlediska nezahlazované důsledky užívání koláží coby předloh / skic, jsou tak konstitutivními prvky, které demonstrují nemožnost zopakovat konkrétní vzorce v úplnosti, metaforičtěji vzato jizvy po sešívání tohoto těla, kterým znovu a znovu vytváří nevzhledné monstrum.